Včely a med
Můj dědeček a jeho poselství
Včelaření se v naší rodině věnujeme nepočítanou generací. Kam až paměť sahá, byl u nás úl. Maminka říkávala, že její dědeček (který včely také převzal) pak včely přenechal mému dědečkovi. Tomu spadly ze dne na den do klína a vše se učil od nuly. Byl však velmi pracovitý a pečlivý a celé včelaření rozvinul a zmodernizoval. Společně se skautingem, focením a fotbalem to byl jeho milovaný koníček a velmi mu záleželo na tom, aby včelaření vzkvétalo a aby řemeslo šlo rodem dál.
Učil nás, svá vnoučátka od malička lásce ke včelám, což se mu dařilo. Tato láska se hned na začátku našeho vztahu s mým (tehdy budoucím) manželem zakořenila i v něm. Asi nejvíce, protože když se zhruba po deseti letech dědy zdravotní stav zhoršil, že už nemohl včelařit, začal o včelky pečovat a posléze větší část z nich převzal. Dědovo poselství tedy žije dál. Bylo nutné opustit původní stanoviště, a tak se včely z Lužce nad Vltavou přesunuly k nám do Milešova.
Není divu, že mého muže u nás včelaření hned tak chytlo, měl totiž úžasného pradědečka Františka, který v něm zažehl jiskřičku lásky ke včelám již v ranném dětství ( jako ve mně ten můj dědeček Ládíček). Vojty pradědeček totiž také včelařil a zbylo po něm předválečné čestné uznání a všelijaké příslušenství, které malý Vojtíšek ani nedokázal identifikovat.
Včelaření přeskočilo generacemi až poskákalo celou rodinku, která se teď celé léto nabíjí u včeliček. Je to úžasné být v přítomnosti včel a naším snem je formou apiterapie (dýchání úlového vzduchu) tento zážitek a zároveň léčbu např. dýchacích cest, poskytovat veřejnosti. Dá-li pámbů 🙂
Pečlivost a kvalita
Velmi nás těší, že nám dědeček Ladislav všechno potřebné předal a důsledkem toho si STÁLÍ ZÁKAZNÍCI NÁŠ MED CHVÁLÍ TAK, JAKO TEN DĚDŮV. To je naše velká radost a hrdost, že jsme dokázali udžet dědovu kvalitu, neboť jeho med byl proslulý daleko za hranicemi obce.
Děda byl vyhlášený svou pečlivostí, rozumností a upřímností nejen ve včelařském odvětví, ale v každé jeho činnosti. Cítíme tedy vděk, že nás naučil právě takhle přistupovat ke včelaření. Dbáme na čistotu prostředí, ve kterém pracujeme. Máme vždy čisté a vyvařené náčiní i sklenice. Víčka dáváme vždy nová. Vnímáme, že čistota a pečlivost má ohromný vliv na chuť a kvalitu medu.
CHKO České Středohoří
Včely u nás žijí v úlech na zahradě v CHKO České Středohoří. Pracují tedy v krásném, přirozeném prostředí, kde v doletu není chemicky ošetřené pole se řepkou a podobně. Pouze sady, louky, lesy a flóra ze zahrádek.
Med máme směsný a jeho chuť i konzistence se v průběhu sezóny mění. Odběratelům, kteří si berou pět a více sklenic medy vždy namícháme tak, aby mohli ochutnat průřez celým rokem. Med se chuťově liší, což je způsobeno různorodostí rostlin, které byly opylovány. Loni nás některé chutě velmi překvapili!
Ke včelám přistupujeme co nejšetrněji například tím, že jim necháváme dostatečné medové zásoby na zimu, aby neměly jen „cukr“ z podzimního přikrmování. Prohlubujeme znalosti péče o ně, abychom je neoslabovali zbytečnými zásahy.
Skladování a příprava
Med se uskladňuje normálně v bytě, špajzu či sklepě v temnu, NIKDY NA SLUNCI. Sklenice či nádoby s medem musí být vždy pečlivě uzavřeny, protože med nasává vlhkost ze vzduchu. Pak se nekazí. Pouze cukernatí, což je přirozené a není to na závadu. Rychlost a způsob cukernatění je odvislý od květeny. Nejrychleji však cukernatí první jarní med a nejpomaleji ten pozdní.
Cukernatý med tuhne až je úplně tvrdý (Po letech vytváří nádherné krystaly). Dá se dočasně rozpustit vlivem tepla. Ať už ho postavíte na topení, či roztavujete ve vodní lázni, vždy dbejte, ať teplota prostředí nepřekročí 50 stupňů Celsia. Vyšší teploty celkem nemají vliv na chuť, ničí však vitamíny, enzymy a další zdraví prospěšné látky v medu. Med pak není nezdravý, ale je zbytečně ochuzen o to, proč ho asi většina z nás vyhledává.